Máchovo jezero ubytování

Staré pohlednice jsou nejenom předmětem sběratelské vášně, ale dokumentují také klima společnosti, z textů na pohlednicích se dá vycítit mnohé. Pokud je pohlednice opatřena známkou s razítkem, je možné ji i přesně zařadit časově. Obor, který se věnuje systematickému sbírání pohlednic se nazývá filokartie. Pojem je převzatý z řečtiny
a francouzštiny a je zmiňován v knize Meyers Neues Lexikon, vydávaný před 70 lety
v Lipsku.

Historie nejstarších pohlednic a korespondenčních lístků spadá již do 70. let 19. století. V roce 1865 generální poštmistr Heinrich von Stephan navrhl zavedení korespondenčního lístku a díky ministerskému předsedovi Emanuelu Herrmannovi, který návrh ve Vídni prosadil, mělo Rakousko v jejich rozesílání prvenství. V roce 1869 byly poslány první z nich. Německo zavedlo korespondenční lístky o rok později. V roce 1870 vytiskl na korespondenční lístek knihkupec a tiskař Augustin Schwarz první kresbu vojáka a o pět let později vydal dvě série pohlednic, čímž rozpoutal o toto zboží obrovský zájem.

V roce 1878 byla na mezinárodní poštovní konferenci v Paříži pohlednice uznána jako úřední cenina. První pohlednice měly na zadní straně adresu a na přední obrázek i místo na text. Dnes jim říkáme pohlednice s „dlouhou adresou“ nebo dopisnice. Ty se používaly až do roku 1905. Poté dostaly dnešní podobu, to znamená, že na zadní straně byla adresa i místo pro text a na přední straně obrázek.  

Nejstarší pohlednice byly tištěny metodou litografie, tedy tisku z kamene. Grafik musel rozkreslit zrcadlový obraz mastnou litografickou křídou na jemnozrnný vápenec.
Na nepokreslené ploše se leptadlem na povrchu vápence zaplnily póry, kdežto mastná kresba leptadlo odpuzovala a přijímala barvu. Ta se pak tiskla v lisu na pohlednicový papír. Při jednobarevném tisku vyleptal grafik až čtyři kameny aby dosáhl potřebných odstínů. Pro barevný tisk potřeboval 10- 12 kamenů , přičemž každou barvu i odstín tiskl zvlášť. Výsledný tisk pak byl jemně zrnitý a už vzhledem k náročnosti výroby se každá pohlednice tištěná touto technikou stala malým uměleckým dílem.

Na přelomu 19. století se rozšířil méně náročný a levnější světlotisk. Tiskovou plochu tvořila chromovaná želatina na skle, do které se kopíroval tónový negativ, vyvolaný ve vodě. Vodou nasáklá místa barvu odpuzovala, zatímco světlem různou měrou ztuhlá místa barvu přijímala. Světlotisk připomíná fotografii, ale při větším zvětšení se objeví charakteristický červíkovitý rastr. Klasický knihtisk, tedy tisk, při němž se vyvýšená místa tiskařské desky otiskují na plochu, byl vylepšen na tzv. barvotisk, který dosáhl širokého uplatnění při tisku žánrových
a uměleckých pohlednic. Na přelomu století firmy Stengel a spol. a Lederer a Popper zavedly tisk reliéfních pohlednic. Najdeme i pohlednice se vlisovanými kousky látky, sypané skleněnou drtí, zlacené a zdobené například knoflíky či pery. Nejdokonalejší technikou byl hlubotisk. První pohlednice se touto metodou začaly tisknout už na počátku minulého století,   ale většího rozšíření dosáhla až ve třicátých letech. Hlubotisk je vždy jednobarevný s velkou škálou odstínů, často hnědě, zeleně či modře tónovaný. Při zvětšení už není patrný téměř žádný rastr. Po první světové válce převládla ručně kolorovaná fotografie. Fotopohlednice
se kolorovaly pomocí masky, přes kterou se barva nastříkávala nebo nanášela štětcem.

Zlatá éra pohlednic doznívá ve 30. letech minulého století, kdy klasické techniky vytlačila metoda bromografie - fotochemického rozmnožování negativu na kotoučový fotografický papír. Pohlednice tištěné tímto způsobem se však daly tónovat jen jako celek a pohlednice jako malé umělecké dílko tak v podstatě vymizela. Technika bromografie se užívala až do
60. let 20. století, kdy ji nahradila současná technika ofsetu.

Pohlednice námětové mají celou řadu vedlejších kategorií a záleží vždy na každém jednom konkrétním sběrateli, jak si sbírku rozčlení (např. blahopřejné, umělecké, doprava, děti, hospody, nádraží, vojenské, zvířata…..atd.). Tato výstava představuje pohlednice, které
se vztahují ke K. H. Máchovi (16. 11. 1810 - 6. 11. 1836) a jeho dílu. Stejně jako je již 180 let vydáván Máchův Máj, byl velký zájem nakladatelů i o vydávání oblíbených pohlednic
s máchovskou tematikou. Většina odeslaných pohlednic má na sobě poštovní razítko či datum odeslání květnového data.