Je mezi námi řada lidí, kteří mají přirozené výtvarné nadání a kteří si ve volných chvílích kreslí a malují jen tak pro radost. A někdy nastane čas, kdy mají chuť se se svými obrazy, v nichž je uložena jejich radost z tvorby, podělit i s ostatními. Takovými neprofesionálními výtvarníky jsou i František Tichý z Mimoně a Jiřina Uiberlayová z Břehyně. Jejich obrazy září barvami, jsou teplé a hladí po duši.
František Tichý maloval už od dětských let, šest let navštěvoval tehdejší Lidovou školu umění v Kutné Hoře. Když bylo v roce 1964 v jeho vesnici provozováno ochotnické divadlo, s chutí přiložil ruku k dílu, nikoli však jako ochotník, ale jako výtvarník – maloval kulisy. Na Českolipsko se přiženil a zdejší kraj mu velice učaroval. Začaly tak vznikat jeho krajinomalby. V letech 1982–1989 působil v klubu neprofesionálních výtvarníků v České Lípě. „Zde jsme se scházeli většinou o víkendech a tvořili pod dohledem zkušených akademických malířů a výtvarníků přímo v ateliéru nebo v plenéru. Naší náplní bylo poznání široké škály technik maleb, různé teorie malby, malování zátiší, krajin, portrétů, včetně figurální malby. V té době bylo uspořádáno mnoho společných výstav, malířských seminářů a výletů po celých Čechách. Byla to doba krásná a rád a často na toto období vzpomenu,“ vzpomíná František Tichý.
Nyní se jako důchodce ke své malířské zálibě opět vrátil, oprášil své malířské nádobíčko a začal opět malovat. „V současné tvorbě se převážně věnuji malování olejem, uhlem, pastelem a motivem malby je figurální kresba, květiny a lovecká zátiší,“ říká František Tichý. Výstava v Doksech není jeho první výstavou, jeho obrazy byly k vidění i v Mimoni, v České Lípě.
Jiřina Uiberlayová pochází z Prahy, ale jejím celoživotním snem, jak sama říká, bylo žít někde v lese v hájence. Tento sen se jí splnil v roce 1986, kdy se přestěhovala s rodinou do malebné hájenky na Břehyni. Není tedy divu, že častým tématem jejích obrazů jsou myslivecké motivy a zvířata, zejména psi. „ Nejsem však tematicky vyhraněná, maluji všechno, co se mi líbí,“ vyznává se a dodává: „Jsem samouk, žádné výtvarné vzdělání nemám. Maluji pro radost sobě i druhým.“
