Máchovo jezero ubytování

Otisky emocí – takový název nese další výstava, kterou si můžete prohlédnout v průběhu března a dubna v městské galerii na zámku v Doksech. Malíř Lubosh Valenta, který se před čtyřmi lety přistěhoval do Starých Splavů, zde představí své obrazy malované špachtlí. Letos navíc slaví krásných 30 let své malířské kariéry, o to víc nás těší, že se k této příležitosti uskuteční výstava právě v naší městské galerii. Zveme vás na vernisáž výstavy v pátek 7. března od 19 hodin.

  OTISKY EMOCÍ NA STĚNÁCH MĚSTSKÉ GALERIE OD 5. BŘEZNA Otisky emocí – takový název nese další výstava, kterou si můžete prohlédnout v průběhu března a dubna v městské galerii na zámku v Doksech. Malíř Lubosh Valenta, který se před čtyřmi lety přistěhoval do Starých Splavů, zde představí své obrazy malované špachtlí. Letos navíc slaví krásných 30 let své malířské kariéry, o to víc nás těší, že se k této příležitosti uskuteční výstava právě v naší městské galerii. Zveme vás na vernisáž výstavy v pátek 7. března od 19 hodin. Níže si můžete přečíst rozhovor s Luboshem Valentou.       Jaké byly vaše malířské začátky? Spousta malířů se chlubí, že už v dětství byli nepřehlédnutelným talentem. Tak to nebyl můj případ. Byl jsem ve výtvarných hodinách velmi pomalý, když děti odevzdávaly namalovaná jablka, já měl teprve obrys a vystínovanou stopku. Za to jsem sklízel horší hodnocení, což mě ještě víc demotivovalo v další tvorbě. Má pravá vášeň pro malování nastala, když jsem se vrátil z jedné služební cesty z Paříže. Zůstal jsem celou noc sám doma a z nudy jsem vytáhl souhrn pohlednic, které jsem si tam zakoupil. Vzal jsem tužku a spontánně začal kreslit. Sám sebe jsem překvapil výsledkem a jak moc mě to baví. Nakreslil jsem všechny ty pohlednice a usnul na poslední z nich o půl čtvrté ráno. A pak už jsem tyto noci prožíval nesčetněkrát. Měl jsem štěstí, že jsem měl kamaráda, který už dlouhá léta maloval, a tak mě provázel prvními kroky za novým snem. Co vás přivedlo k malbě špachtlí?Někdo věří na náhodu, někdo na osud, ale jednoduše jsem dostal od svých bývalých kolegů jako dárek krásný dřevěný kufřík do plenéru plný barev. Byla tam paleta, hadřík, štětec, a hlavně také jedna špachtle. Dlouho mi bylo z toho trošku smutno, protože jsem používal jiné barvy, jiné štětce, takže pro mne bylo toho obsahu škoda. Ale když jsem si prohlížel tvorbu kamaráda, zaujala mě jeho práce špachtlí. Ta lehkost, expresivní tahy. Tak jsem vytáhl tu svou z toho nešťastného kufříku a nová láska byla na světě. Vlastně mi nemohli koupit lepší dárek, jak se časem ukázalo.  Tématem většiny vašich obrazů jsou ženské akty. Malujete i něco jiného?Žena a její tělo je nevyčerpatelná studnice póz, tvarů a stínů. Dokáže vyjádřit náladu, pocity a pokusit se to vše přenést na plátno je obrovská výzva, která mne stále baví. Na druhou stranu je pravda, že čas od času se potřebuji od tohoto tématu oprostit, zvláště ve chvíli, kdy mám pocit, že už padám jen do nudných změn póz na místo vyjádření něčeho víc. Pak se s chutí uvolním u abstraktu nebo u barev přírody, kde mne zaujal především drobný, často přehlížený svět pod našima nohama a kolem nás. Přitom se v něm odehrávají tak veliké příběhy, které si také zaslouží úctu a pozornost. Z jakého důvodu jste se rozhodl přestěhovat do Starých Splavů?Po 26 letech života v našem největším městě jsem už začínal vyhořívat z toho denního mumraje lidí, aut, umělých zvuků. Praha je pro mne dodnes krásná, má své kouzlo, ale najednou jsme s přítelkyní zjistili, že čím dál víc začínáme toužit po přírodě a klidu. Když se pak naskytla příležitost koupit chatu poblíž Máchova jezera, zkusili jsme to. Po prvním roce malování na terase, procházek, výletů, koupání atd. jsme si tuhle oblast tak zamilovali, že když se naskytla možnost koupit další, sousedící chatu, a to vše přestavět na bydlení, neváhali jsme ani minutu. Třetí sousedící koupil můj táta, který loni na jaře zemřel, tak vznikl v té části „Ateliér Lubosh“, kde mám dostatek prostoru na malbu, ale i na kurzy malby a další výtvarné činnosti, které spolu s přítelkyní chystáme. Čtenáře by jistě zajímalo vaše jméno „Lubosh“, jedná se o umělecký pseudonym?Když se zamyslím nad vašimi otázkami, tak docházím k závěru, že vlastně všechny mé umělecké životní milníky přinesla má bývalá zaměstnání. I tento souvisí s dobou, kdy jsem pracoval v jedné anglo-americké společnosti a musel jsem na denní bázi komunikovat anglicky jak písemně, tak ústně. A pokud jsem se podepisoval ve svých e-mailech „Lubomír“, tak mě pak takto oslovovali i do telefonu. To se mi moc nelíbilo, nikdo z přátel a blízkých kolegů vám v češtině neříká Lubomíre, tak jsem se začal podepisovat „Lubos“, protože bylo jasné, že háček nad S pro ně nic neznamená. Ani to nezabralo, oslovovali mě stejně, jak jsem to napsal. Nakonec jsem nad tím vyzrál a začal se podepisovat „Lubosh“ a to fungovalo. Jenže jsem to používal tak často, že jsem se tak začal podepisovat nejdříve omylem, pak už automaticky i českým kolegům a nakonec přátelům a rodině. Dokonce i vlastním rodičům. Vynechat z toho mou tvorbu by byl nesmysl, takže jsem to brzy přijal i jako svůj umělecký pseudonym a od té doby je tento podpis na všech mých obrazech. Letos slavíte 30 let své malířské kariéry. Můžete vypíchnout nějaké zásadní momenty, na které jste pyšný?Jedním z nich je projekt AO (Amatérská obrazárna) na začátku milénia, kdy jsem postrádal na internetu nějaký zajímavý portál pro amatérské umělce, kde by mohli ukázat svá díla, i když nejsou slavní a profesionální. Vytvořil jsem tuto, u nás zřejmě první, platformu prakticky na koleni, vše jsem dělal ručně a zdarma pro radost z tvoření a lidí, kteří se tam utvářeli. Později, když jsem už nestíhal ani spát, se ke mně přidali ještě dva další kamarádi a společně jsme to táhli několik let. Vznikla tam tenkrát krásná komunita umělců, později jsme zorganizovali i mnoho fyzických setkání po celé ČR. Vyrostlo tam velké množství pěkných přátelství, mnohá přetrvávají dodnes. A co si člověk může více přát, než když umění takto sblíží své příznivce. Další pěkný projekt bylo například CD skvělého violoncellisty Petra Nouzovského, kde jsem se podílel na výtvarném zpracování obalu. V poslední době jsem se začal také věnovat, na základě mnohých žádostí ze stran mých fanoušků a sledujících, kurzům a zážitkovým workshopům malby uměleckou špachtlí pro začátečníky. Dělím se v nich o své zkušenosti s touto technikou, ukazuji zájemcům tvorbu, v čem je práce se špachtlí jiná než se štětcem, kterou většinou znají minimálně ze školních dob. Nakonec si odnesou domů vlastnoručně vytvořený obraz, ovšem hlavním cílem je především strávit společný, příjemný čas plný radosti z tvoření. Více informací lze najít na mých webových stránkách www.luboshvalenta.com v záložce „Kurzy malby špachtlí“. Prodejní výstavu Luboshe Valenty můžete navštívit od 5. března do 25. dubna 2025, vždy v otvírací době infocentra. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek 7. března od 19 hodin. Podívejte se na záznam rozhovoru s Luboshem Valentou a pořadatelem největšího festivalu výtvarného umění Open ART Fest. Dozvíte se další zajímavosti ze světa umění.